Cristiano Ronaldo

Cristiano pochází, jak to často u skvělých fotbalistů bývá, z velmi chudé rodiny. Narodil se 5. února 1985 ve Funchalu, stotisícovém městečku na jihu portugalského ostrova Madeira, který na mapě najdete asi 720 kilometrů západně od pobřeží Maroka. Prvorozené dítě Marie Dolores dos Santos Aveirové a Josého Dinise Aveira dostalo jméno Cristiano Ronaldo dos Santos Aveiro. Dalšími dětmi byl chlapec Hugo a děvčata Elma a Katia.

Druhé jméno Ronaldo je v Portugalsku celkem nezvyklé. Chapec byl tak pojmenován podle amerického prezidenta Ronalda Regana, který byl oblíbeným hercem jeho otce. Do míče začal Cristiano kopat již ve třech letech a když v šesti letech vstoupil do školy, jeho zájem o sport byl již zřejmý. Nikdy nebyl dobrým žákem, ale jeho talent se projevoval ve fotbale, který hrával s velkým zaujetím s kamarády na ulici.

Jeho prvním týmem byl amatérský Andorinha, kde se jeho otec staral o dresy a dříve dokonce chytal. Tehdy bylo Ctistianovi osm let. Nejprve hrál na postu obránce, ale později se dostal na svůj oblíbený post ofenzivního středopolaře. Za dva roky již byl malý chlapec známý mezi madeirskými top kluby. Měli o něj zájem CS Marítimo a Nacionál da Madeira. Jenže Marítimo zmeškalo schůzku s manažerem Ronaldova klubu a výsledkem byl podpis Nacionálu. Ve dvanácti se sám neskromně prohlásil za nejlepšího fotbalistu Madeiry všech dob. O rok později o něj projevily zájem Porto, Sporting a Boevista. Ačkoliv jeho oblíbeným klubem od dětství byla Benfica, odešel Cristiano na třídenní zkušenou do fotbalové akademie Sportingu Lisabon, kde se následně stal za 1500 liber novým hráčem klubu.

Mládežnickými kategoriemi projížděl jak nůž máslem. Dodnes ve Sportingu nikdo nehrál za výběr do 16 let, 17 let, „B tým“ a následně i v „áčku“ během jedné sezony.

Jeho vystoupení na Mistroství Evropy do 17 let v roce 2002 ho přineslo do povědomí širšího fotbalového světa. Mimochodem na tomto turnaji si kromě Ronalda zahráli také budoucí velké hvězdy fotbalu Wayne Rooney, Philippe Sanderos a Lukáš Podolski.

Při své premiéře v soutěžním zápase „A týmu“ Sportingu Lisabon proti Moreirense se mu podařily vstřelit dvě branky. Ronaldo se stal miláčkem fanoušků, čemuž přispěl i následující gól v zápase s Boavistou. Fanoušci mu vymysleli přezdívku „Nový Kluivert“.

Už tehdy Christiana sledovali skauti klubů jako Juventus nebo Liverpool, který hráče později odmítl s odůvodněním, že Ronaldo ještě potřebuje ještě fotbalově vyzrát. Během své první a jediné sezoně v „A“ týmu patřil společně s o dva roky starším Richardem Quaresmou mezi hlavní osobnosti týmu, který ukončil sezonu na třetím místě hluboko za mistrovským Portem.

V létě 2003 se v Lisabonu otevíral zrekonstruovaný stadion Josého Alvaledeho ve velkém stylu. Pozvánku na přátelské utkání přijal čerstvý anglický šampión. Domácí Sporting přejel Manchester United v jeho nejsilnější sestavě 3:1. Nejvíce zářil melírovaný mladík Ronaldo, který létal po obou křídlech a nedělalo mu problém hrát oběma nohama. Navíc vstřelil dvě branky a na jednu přihrál. Po utkání hovořili hráči Rudých ďáblů nadšeně o mladém talentu a říkali, že v budoucnu by si raději zahráli po jeho boku než proti němu. „Na zpáteční cestě domů se v letadle nemluvilo o nikom jiném,“ vzpomínal později Alex Ferguson, dlouholetý trenér Manchesteru United.

Ferguson v té době hledal náhradu za Davida Beckhama, za kterého vysázel Real Madrid 25 milionů liber. Téměř polovinu získaných peněz, konkrétně 12,24 milionu liber, neváhal Manchester United utratit za 18letého mladíka, jemuž, jak dnes víme, za pár let ležela u nohou celá fotbalová Evropa.

12. srpna 2003 byl Ronaldo představen na tiskové konferenci s číslem 7. Sedmička patřila v klubu Rudých ďáblů legendám. To si Ronaldo neuvědomoval: „Poté co jsem přijel, se mě manažer zeptal jaké číslo chci. Já jsem odpověděl že 28 jako ve Sportingu, ale Ferguson mě dal 7, prý jako zvláštní zdroj motivace.“ Pyšnit se číslem 7 mohou osobnosti jako je George Best, Eric Cantona a David Beckham.

„Musel jsem pospíchat. Už jsme ho sice sledovali dlouho, ale po tom zápase stoupl zájem Chelsea a Realu Madrid. Kdybychom otáleli, ztratili bychom ho,“ prozradil po letech Alex Ferguson. Dalším velkým zájemcem o Ronaldovi služby byl i Arséne Wenger, manažer Arsenalu, jenže pro Kanonýry byl Cristiano příliš drahý. „I já ho chtěl do mužstva, ale tolik peněz jsme neměli,“ lituje dnes Wenger.

Ronaldo nastoupil hned v prvním možném zápase, 16. srpna proti Boltonu. V 60. minutě střídal Nickyho Butta. Hned po pár vteřinách na hřišti se octl na zemi. Ronaldo poprvé pocítil anglický fotbal. Jeho rychlé, dlouhé nohy nebyly zvyklé na tvrdou hru, která první sezonu dělala Portugalci velké potíže. Jenže jakmile se zvedl, diváci viděli, jaký klenot si Ferguson z Lisabonu přivezl. Ronaldo se doslova mazlil s míčem. Jeho kličky a pohyb na hřišti byl úžasný. Hned ve svém prvním utkání se stal nejlepším mužem zápasu. Divadlo snů Old Trafford ho nevyděsilo a skandující diváky odměnil skvělým výkonem. Měl prsty ve dvou gólech a pomáhal i obraně. Manchester rozdrtil Bolton v poměru 4:0.

Hned druhý den ho média pasovala do nejlepšího hráče United všech dob, kterého lze srovnávat jen s Bestem. Tentokrát se novináři trefili, ale všechno mělo teprve přijít.

Ronaldo první gól za Manchester United vstřelil v 11. kole z přímého kopu. Portugalec ukázal, že v této oblasti rozhodně nezaostává za Davidem Beckhamem. Na počátku byl Ronaldo až moc individuální hráč, což se mu hodně zazlívalo. Navíc se mu v nejprve příliš střelecky nedařilo. Vždyť během prvních dvou sezon vstřelil pouhých 9 ligových branek. Ferguson čelil kritice. Herně Ronaldo zářil, ale čekaly se góly. V Anglii patřil mezi nejlepší mladíky. Od Mezinárodní federace fotbalových profesionálů si vysloužil v letech 2005 i 2006 cenu pro podle fanoušků nejlepšího mladého hráče světa.

Ani klubu se s Ronaldem zezačátku nedařilo. Manchester United je zvyklý na tituly. Vždyť Ďáblové slavili mezi lety 1993-2003 hned 7 mistrovských titulů. Jedinými úspěchy byl FA Cup 2004, když porazili Millwall a Ronaldo vstřelil vítězný gól, a až o dva roky později Carling Cup, v jehož finále se mimochodem Cristiano také trefil.

Svoji reprezentační kariéru započal v srpnu 2003 výhrou 1:0 nad Kazachstánem. V roce 2004 v červnovém domácím mistrovství Evropy patřil k nejlepším hráčům v týmu, i když z počátku byl na lavičce. Svoji první reprezentační branku vstřelil v zahajovacím utkání proti pozdějším šampiónům ze Řecka. Druhý gól byl o poznání důležitější. Pomohl porazit obávané Holanďany a cesta do finále turnaje byla volná. Portugalcům se bohužel získat vysněný pohár nepovedlo a Ronaldovi zbyly doslova oči pro pláč. „Je to triumf parazitního fotbalu, který předvádělo mužstvo složené až na výjimky (jako Seitaridis) z průměrných hráčů,“ psalo se v tisku. Alespoň trochu radosti udělalo Ronaldovi jistě jmenování do Nejlepšího týmu turnaje.

Další pokus přivést s reprezentací trofej na sebe nenechal dlouho čekat. V červenci se totiž Ronaldo zúčastnil olympijského turnaje. Ten však dopadl pro Portugalce bídně. V základní skupině skončili na samém dně s jednou výhrou a dvěma porážkami. Cristiano ztratil začátek sezony dá se říci nadarmo.

Již v létě 2005 se spekulovalo o jeho přestupu do Realu Madrid. Dnes toho nemusíme litovat, protože následující sezony z něj vytvořili hotového fotbalistu. Ke svým přednostem, kterými je rychlost, lehký pohyb, dokonalá technika s míčem a přesná střelba, přidal i potřebný důraz. Ronaldo zůstal v Manchesteru a prodloužil svůj kontrakt do roku 2010.

Ve středu 7. září téhož roku se dozvěděl, že mu zemřel otec. I přes takovou tragédii ještě ten den nastoupil za Portugalsko v Rusku v kvalifikačním zápase na mistrovství světa 2006. Ferguson na to reagoval osvobozením Ronalda od sobotního městského derby proti City. Nicméně Cristiano uvolnil sám sebe pro následující utkání Ligy mistrů proti Villarrealu. V říjnu vstřelil historický 1000. klubový historie Manchesteru United. Ironií je, že Ďáblové v tomto zápase podlehli Middlesbrough vysoko 1:4.

I tato sezona byla špatná. Katastrofální výsledek z Ligy mistrů, kde Manchester skončil poslední ve své skupině, hasilo alespoň druhé místo v Premier League. Na porgugalské půdě si Ronaldo dokonce vysloužil menší ostudu. Na hřišti milované Benfiky Cristiano neunesl situaci a zdviženým prostředníčkem si vysloužil od disciplinární komise stopku na jeden zápas. Ke špatným výsledkům také jistě nepřispělo falešné obvinění ze znásilnění, které pravidelně plnilo titulní stránky bulvárních plátků. Jenže po sezoně skončilo období neúspěchů a to další bylo přímo úžasné.

V roce 2006 přišlo Mistroství světa, které bylo pro Ronalda velmi jiskřivé. Jeho první gól na turnaji padl z penalty proti Íránu. Semifinále proti Anglii mělo zajímavou dohru. Nejprve k průběhu samotného utkání. Za stavu 0:0 v 63. minutě Rooney, Cristiánův spoluhráč z Manchesteru, doslova přejel Carvalha. Ronaldo hned spěchal za rozhodčím s protesty. Rozhodčí se možná nechal ovlivnit a z kapsičky vytáhl pro anglického útočníka červenou kartu. Portugalci vyhráli na penalty, přičemž tu rozhodující proměnil Cristiano. Po utkání prohlásil rozezlený Rooney přes média, ať se Ronaldo do Anglie raději vůbec nevrací. Jeho výhružku si vzali k srdci angličtí fanoušci, kteří Ronaldovi posílali výhružné dopisy a rozbíjeli mu okna u domu.

V semifinále mistrovství světa Portugalci nestačili na Francouze v čele se Zinedinem Zidanem. I souboj o třetí místo prohráli 3:1 s Německem, které nechtělo za žádnou cenu zůstat na domácím šampionátu bez medaile a všechny čtyři branky vstřelilo vlastními silami...

Během incidentů po mistrovství světa prohlásil: „Řekl jsem svému agentovi, že jsem připraven odejít. Rád bych to vyřešil co nejlepším způsobem. Můj sen je hrát za Real Madrid.“ Byl zklamaný z hanlivých narážek a násilností mířených na jeho osobu. Nechtěl pracovat na takovém místě a plánoval opustit Anglii. Celou situaci pro Manchester zachránil sir Alex Ferguson. Konflikt urovnal, dal oběma hráčům dovolenou v rozdílnou dobu a prohlásil „Ronaldo zůstává. Není třeba tuto záležitost komentovat. Je to jisté a celá věc se tím uzavírá.“

Následující sezona (2006/2007) byla Ronaldova zlomová. Ohromě se zlepšil, což viděl samozřejmě i Ferguson. Ne nadarmo prohlásil: „Hraje fantasticky!“ Po celou sezonu na něj fanoušci mimo Old Trafford bučeli. Cristiano na to reagoval po svém. Jako třetí hráč historie dokázal obhájit cenu pro nejlepšího hráče měsíce (listopad a prosinec 2006). Podepsal nový pětiletý kontrakt, který z něj udělal nejlépe placeného hráče v historii Manchesteru United. Byl bez debat nejlepším hráčem Premier league a 17 ligovými brankami pomohl Rudým Ďáblům k titulu a navíc až do semifinále Ligy mistrů. Jeho soukromá místnost slávy se obohatila o mnoho individuálních trofejí.

Jestliže sezona 2006/2007 byla pro Ronalda skvělá, následující byla přímo famózní. Začátek tomu však nenasvědčoval. Cristiano dostal hned v druhém kole červenou kartu za potyčku s hráčem Pompey Richardem Hughesem. Manchester navíc prožíval nejhorší start do Premier League všech dob. Netrvalo dlouho a tým se zvedal. Ronaldo sypal do branky soupeřů jeden gól za druhým. Vypadalo to, že nikdy nemá dost.

Na konci roku se vyhlašovala anketa Ballon d’Or (cena pro nejlepšího hráče působícího v Evropě) a Ronaldo se umístil druhý za Kaká, svým budoucím spoluhráčem v Realu.

V lednu vstřelil svůj první hattrick za Red Devils v utkání proti Newcastelu, které vyhráli vysoko 6:0. Během prvního utkání osmifinále Ligy mistrů se Cristiana pokusili fanoušci domácího Lyonu vyvést z míry tím, že jej oslňovali zeleným laserem. Zápas skončil 1:1, Lyon dostal pokutu 5000 švýcarských franků. V odvetě Manchester vyhrál díky jediné brance a postoupil.

Rudí Ďáblové dokráčeli až do finále Ligy mistrů, kde se potkali s bezpochyby neméně hladovou Chelsea. Utkání díky trefám Ronalda a Lamparda skončilo 1:1 a rozhodnout museli penalty. Ačkoliv Cristiano před kopem políbil míč, Petr Čech mu střelu chytil. Jenže na druhé straně nedal Terry a Anelka a Ronaldovi se splnil jeho velký sen vyhrát Ligu mistrů.

19. března 2008 poprvé dovedl Red Devils k vítězství jako kapitán. K výhře 2:0 nad Boltonem se zaskvěl oběma brankami. Jeho gólostroj se zastavil na neuvěřitelném čísle 42, ke kterému dojdeme, když sečteme 31 ligových a 11 pohárových branek. Za tento čin si vysloužil Zlatou kopačku pro nejlepšího střelce v Evropě. Jeho branka v utkání s Portsmouthem byla oceněna jako nejhezčí gól sezóny. Od Mezinárodní federace fotbalových profesionálů obdržel tentokrát cenu pro nejlepšího hráče světa.

Kaňkou za fascinující sezonou bylo pro Ronalda mistrovství Evropy. První místo v základní skupině mělo přinést relativně snadného soupeře ve čtvrtfinále. Jenže v cestě stálo hrdé Německo a Portugalce, stejně jako na MS 2006, porazilo. Cristiano odehrál turnaj se zraněným kotníkem, který mu po mistrovství operovali.

Po sezoně začali velké tahanice o Ronalda, který si chtěl vynutit přestup do Realu. Manchester United ho nechtěl za žádnou cenu pustit. „Pokud Cristiano Ronaldo skutečně chce přestoupit z Manchesteru United do Realu Madrid, mělo by mu to být umožněno. Pokud chce hráč hrát někde jinde, pak by se mělo najít řešení. Když totiž zůstane v klubu, kde se necítí spokojený, pak to není dobré jak pro hráče, tak ani pro klub. Podle mě je v současném fotbale příliš mnoho moderního otroctví. Hráči se kupují a prodávají a posílají tam a zase zpět,“ znelíbil si situaci okolo Cristiana šéf FIFA Sepp Blatter.

Cristiano začal sezonu 2008/2009 pozvolna, protože jeho bolavý kotník ho brzdil. V listopadu vstřelil svůj 100. a 101. gól za Manchester United v zápase proti Stoke city. Obě branky vstřelil oblíbeným způsobem – střelou z přímého kopu. 2. prosince se mu dostalo zadostiučinění jeho práce a získal vytoužený Ballon d’Or jako druhý hráč v historii Manchesteru United. A to s velkým náskokem za druhým Messim.

„Je to jeden z nejúžasnějších dnů mého života. O zisku této trofeje jsem snil už jako dítě. Lidé, kteří mě znají a kteří se mnou žijí, vědí, že tohle je pro mě splněný sen,“ citoval France Football.

Pár dní na to mu FIFA udělila cenu pro nejlepšího hráče světa. „Je to ohromující okamžik, velmi zvláštní okamžik v životě. Chtěl bych vzkázat mámě a sestře, že už můžou odpálit ohňostroje,“ zářil šťastný Ronaldo.

Za sezonu vstřelil 26 branek, což je stále impozantní číslo. Střílel stále často a i v důležitých zápasech. Navíc jeho góly byly jako vždy impozantní. Zvláště jeho dalekonosné střely v Lize mistrů proti Arsenalu a Portu stály za to.

Manchester United vyhrál třetí titul v řadě. „Je to neuvěřitelné, je to neobyčejný den,“ radoval se Ronaldo.

Rudí Ďáblové navíc v této sezoně vyhráli Carling Cup, Pohár FA Community Shield, který se hraje mezi vítězem Premier League a FA Cupu, který získala Chelsea. Příjemným bonusem byla i zlatá trofej z prosincového Mistrovství světa klubů v Japonsku.

Posledním důležitým krokem bylo finále Ligy mistrů v Římě proti Barceloně. Před více než 60 tisíci diváky na Olympijském stadionu vidělo výhru španělského giganta 2:0. Toto byl Ronaldův poslední zápas za Manchster United.

Při pohledu na Ronaldovu hru se rozplývá nejeden fotbalový fanoušek. Slova chvály na něj nešetří ani Pelé, podle mnohých nejlepší fotbalista všech dob: „Cristiano má hodně schopností, které jsme mohli vidět též u skvělého hráče George Besta. Připomíná mi George na vrcholu jeho kariéry. Ronaldův způsob vedení míče, jeho rychlost a hráčské schopnosti - to je něco fantastického. Miluji jeho hru. Je nesmírně talentovaný.“

Florentino Peréz se stal staronovým prezidentem Realu a dal si cíl vybudovat novou éru Galacticos, jejíž důležitou složkou měl být Ronaldo. Manchester už nedokázal Ronalda držet a na počátku června byla dokončena dohoda. Real Madrid zaplatil za jeho služby úctihodných 80 milionů eur a Ronaldo se stal nejdražším hráčem všech dob..

Ronaldo se stal součástí týmu, ke kterému se brzy přidali mimo jiné další hvězdy Kaká, Bezema a Xabi Alfonso. Neuvěřitelných 80 tisíc diváků přivítalo Cristiana Ronalda na stadionu Santiaga Bernabéu jako nového hráče Realu Madrid, což překonalo dosavadní rekord 75 tisíc fanoušků, kterých se přišlo podívat roce 1984 v Neapoli na Maradonu.